fbpx

Bráškové za školou – jak skloubit cestování, domácí vzdělávání a práci na plný úvazek

braskove za skolou

Martina má dva kluky a rozhodla se s nimi jít do dobrodružství, které se nazývá Domácí vzdělávání. Po narození mých dětí mi tato cesta také dává čím dál větší smysl, a moc ráda tuto cestovatelskou rodinu sleduji, protože vidím, jak může domácí vzdělávání s cestováním fungovat dohromady.

V rozhovoru se například dozvíte, jaká byla jejich nezapomenutelná cesta a jak skloubit práci na plný úvazek a domácí vzdělávání svých dětí.

Ahoj Martino, jak by ses představila našim čtenářům, kteří se s tvým blogem třeba ještě nesetkali?

Jmenuji se Martina a jsem máma dvou báječných kluků Honzíka a Adámka, které učím doma, šťastná manželka a téměř dva roky vedu tým osmi skvělých lidí ve velké nadnárodní společnosti. Již sedm let pracuji převážně z domu, pečlivě plánuji svůj čas a díky tomu se mi daří naplňovat roli maminky, partnerky, vzdělavatelky a team leaderky. S dětmi velmi ráda cestuji, jezdím na výlety a hledám nejrůznější způsoby, jak zábavně a jakoby mimochodem děti vzdělávat.

Kde můžeme sledovat vás a vaši cestu?

Spravuji facebookovou stránku „Bráškové za školou“ a píšu blog.

Vzpomeneš si ještě, jaké to bylo cestovat bez dětí? Já už si to bez nich nedovedu představit.

S manželem jsme toho bez dětí moc nenacestovali, protože jsme děti měli brzo poté, co jsme se dali dohromady. Ještě předtím jsem ale cestovala hodně, protože jsem pracovala v cestovním ruchu. Nejraději jsem měla kratší výlety do velkoměst. To se dalo dobře stihnout i během prodloužených víkendů. Vyzkoušela jsem si i život v Portugalsku, kde jsem studovala, a ve Francii, kde jsem byla na několikaměsíční stáži.

braskove za skolou

V čem je to teď jiné? Přeci jen to cestování s dětmi může být někdy docela náročné.

Nikdy jsem neholdovala zájezdům a organizovaným výletům pod křídly cestovní kanceláře. Ráda si vše plánuji a zařizuji sama. U toho jsem zůstala. Ovšem čím jsou děti starší, tím víc mě láká cestování zcela po vlastní ose a mimo turistickou sezónu, abychom se nemuseli potkávat s davy turistů a víc si užili autentickou atmosféru místa.

Kdy jste s nimi začali cestovat? Začali jste cestami po Čechách?

Začali jsme s kluky cestovat, když mladšímu bylo asi  ¾ roku. Potom jsme měli asi dvouletou pauzu, protože jsme stavěli dům a veškeré finance šly do bydlení. Jezdili jsme jen na kratší výlety po Česku nebo Slovensku. Asi před rokem jsme začali zase cestovat i dál a jakmile to opět půjde, máme v plánu další destinace.

Jaké země jste už s kluky stihli navštívit?

Byli jsme v Maďarsku, Itálii, Rakousku, Španělsku, Chorvatsku, Francii nebo Monaku. Teď v březnu, než se uzavřely hranice, jsme se vraceli z Řecka.

Dostáváme se k tématu, které mne osobně velmi zajímá. Vím o tobě, že oba syny učíš formou domácího vzdělávání, co vás vedlo k tomuto kroku?

Když měl starší syn nastoupit do první třídy, neuměla jsem si osobně představit, že ho budu posílat do klasické školy, kde často není prostor se dětem individuálně věnovat. Je velice chytrý, zajímají ho například různé přírodní vědy, zeměpis nebo chemie. Ovšem běžné praktické každodenní úkony ho nechávaly chladným. Žije si tak trochu ve svém světě, ale je velice zvídavý, baví ho v podstatě všechno nové a neprozkoumané, všechno se chce naučit a poznat. Má neustále spoustu otázek, miluje encyklopedie, na Googlu se naučil vyhledávat dřív, než uměl číst. Chtěla jsem mu dopřát co největší svobodu ve vzdělávání, dát mu možnost se stále ptát na vše, co ho zajímá a rozvíjet jeho zájmy tempem, které mu vyhovuje. Nejdřív jsme zvolili odklad školní docházky a využili daný rok pro zařízení a naplánování všeho nezbytného a v klidu jsme si našli kmenovou školu, která nám vyhovuje.

Musela sis být velmi jistá, že je toto ta správná cesta. Kdy ti došlo, že nám to takhle dává smysl?

V podstatě hned, když jsem zjistila, že domácí vzdělávání není něco, co by bylo mimo realitu. Původně jsem si totiž myslela, že to je pořád způsob plnění školní docházky, který je ze zákona téměř nemožný a vhodný jen pro děti nějak speciálně nadané nebo děti handicapované a podobně. Brzy jsem ovšem zjistila, že tahle cesta je pro každého, kdo se na to cítí a vidí v ní smysl.

braskove za skolou

Určitě všechny zájemce  o domškoláctví zajímá, jak jde skloubit práci a domácí vzdělávání? Je vůbec možné pracovat na plný úvazek?

Není to jednoduché a má to jistá specifika. Část domškoláckých rodin funguje tak, že jeden z rodičů pracuje a druhý je převážně s dětmi doma a pracuje jen na zkrácený úvazek, nebo si nějak z domu přivydělává. Další část rodin je zcela odkázaná jen na jeden příjem, protože druhý rodič je vzdělavatelem dětí a nemá v podstatě žádný příjem. V některých rodinách se podniká, často i online. My pracujeme s manželem oba na plný úvazek.

Já jsem vedoucí mezinárodního týmu v německé společnosti. Ovšem právě díky tomu, že celý můj tým je tak různorodý, komunikujeme hlavně po skypu a zvládáme všichni pracovat z home office. Každý den se tedy snažím co nejvíc dopředu plánovat.

Dělám si během celého dne delší pauzy, abych se mohla v průběhu dopoledne i odpoledne klukům věnovat, ale zároveň je vedu k samostatnosti. Oba už umějí číst, tak často pracují sami a spolu pak nad jejich výtvory povídáme. Domácí vzdělávání není škola doma a rozhodně nestojí na tom, kolik času děti stráví sezením u stolu a psaním úkolů. Píšeme v podstatě jen do písanky a početníku a zdaleka ne každý den. Jinak se učíme hlavně hrou doma i venku, zážitky, čtením nebo sledováním dokumentů na HBO a podobně. Občas kluky hlídají prarodiče, kteří jim zase předávají jiné a neméně důležité zkušenosti a vědomosti.

Jaké máte cestovatelské plány až se situace ve světě trochu uklidní?

Plánujeme cestovat, jakmile to půjde. Těšíme se na cestování autem po Evropě a chtěli bychom vyrazit na delší cestu vlakem. Trochu také koketujeme s housesittingem. To bychom chtěli po koronavirové krizi zkusit. Co se týče domácího vzdělávání, tak kluky jsme připraveni učit doma klidně celou základní školu, pokud oni sami budou chtít.

Je nějaká cesta, kterou jste s klukama podnikli, na kterou nezapomenete?

Rozhodně na naši cestu na jih Francie, kdy nám ve Vídni uletělo letadlo, ale my jsme se i tak vydali na cestu vlakem a autobusem přes Německo, Švýcarsko a Itálii. Jela jsem s kluky sama, ale bylo to skvělé, byli úžasní parťáci na cestu a moc jsme si to užili.

To jsou zážitky, na které určitě ani jeden z vás nezapomenete! Jak bys popsala, co dává cestování tobě a co tvým dětem?

Vidím, jak klukům cestování prospívá, rozšiřuje obzory, ponouká je se učit nové jazyky a písma, učí je toleranci, spolupráci a také jim ukazuje, jak může být svět rozmanitý. Vždy, když se někam chystáme, vytvoříme si projekt o daném městě nebo zemi a naučíme se pár vět v tamějším jazyce. Kluky to ohromně baví a bez skrupulí se pak pouštějí do rozhovorů s místními obyvateli, nebo si hrají na hřištích s dětmi, které tam potkáme. Sama mluvím třemi jazyky a myslím, že cokoli se jakoby mimochodem naučí, je skvělé. Například řecké písmo se starší ze synů naučil číst během prvních třech dnů v Aténách.

Mně to dává hlavně společný čas s dětmi. Poznáváme se v situacích, do kterých bychom se třeba doma vůbec nedostali. Není nic nad společné zážitky a vzpomínky. Když navíc s kluky cestuji sama, cítím, že tím překračuji vlastní limity, a to mě ohromně baví.

Co bych na závěr doporučila rodičům dětí, kteří se třeba bojí cestovat nebo neví, jak začít?

Nejlepší rada, jakou jsem já před cestami s dětmi dostala, bylo: „buď v pohodě a děti budou taky.“ Jinak řečeno nestresujte se z problémů, které třeba ani nepřijdou a užívejte si každou minutu. Cestujte nalehko, pro začátek třeba ne úplně daleko, pokud nevíte, jak děti budou dlouhé cesty snášet. Nebojte se ničeho, většina komplikací, které si představíte, se pravděpodobně nikdy nestane 😀

braskove za skolou

Máte tip na cestovatelskou rodinu, se kterou bychom měli udělat článek? Jste to třeba vy? Napište nám sem a určitě něco vymyslíme.

Můžete si přečíst další rozhovory s cestovatelkou Lenkou a Kačabou.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Scroll to top