Polská poušť Leba – místo, které musíte navštívit

Na konci prázdnin jsme byli pozvaní na svatbu mého bratrance v Polsku. To byla skvělá příležitost, abychom si udělali výlet a poznali nová místa v zemi našich sousedů, kde se nám tolik líbí. Naším cílem byla polská poušť u města Leba, na břehu Baltského moře.

Místo je vzdálené asi 2 hodiny od Gdaňsku a návštěva předčila všechna naše očekávání.

Z malého městečka Leba vede cesta k parkovišti Sloviňského národního parku. Zde začíná 5,5 km dlouhá trasa, která vás dovede až k dunám. V kase zaplatíte vstupné a můžete vyrazit. Dospělý platí 6 zlotých. Trasa se dá krásně zvládnout i s kočárkem. Můžete si za 10 zlotých půjčit na hodinu kolo nebo se nechat pohodlně dovézt elektro vozítkem (15 zlotých za každou cestu).

Po dlouhé cestě strávené v autě jsme se rozhodli, že trasu půjdeme po svých a protáhneme nohy. Pěšina vede borovým lesem. Cestou se můžete nasvačit v některém z altánů, podívat se na vyhlídku nebo si odskočit do toiky.

V polovině cesty se nachází bývalá vojenská základna, ta však byla v době naší návštěvy zavřená. Kdysi sloužila k testování raket a protiraketového systému. Platí se do ní vstupné extra a stojí 14 zlotých.

Po 5,5 kilometrech se dostanete ke vstupu k dunám, kde vás vysadí vozítko nebo si zde můžete za 5 zlt zaparkovat kolo.

Úzká pěšinka nedává vůbec tušit tomu, co uvidíte dále. Po pravici se zvedá obrovská písečná duna, porostlá travinami, stoupáte vzhůru a ocitáte se na rozlehlé poušti.

Poušť zabírá obrovské území a chodit můžete pouze po vyznačené ploše. Ostatní místa jsou údajně přístupná jen s průvodcem. I tak si myslím, že prostoru je tam spousta jak na objevování, tak na blbnutí v písku. Hranice lesa stále ustupuje poušti a můžete vidět mrtvé stromy, kterým poušť vzala veškeré síly. Trčící větve jsou však velmi fotogenické.

Když vystoupáte na úplný vrchol dun, uvidíte další obrovské písečné plochy a na nich poletující vrstvu písku, kterou vítr neustále žene dále. Po levé straně, za lesem, se rozprostírá obrovské jezero Leba a napravo je Baltské moře.

Z vrcholu sbíháme k moři, Sabinka si písek užívá a každou chvíli do něj schválně padá.

Jelikož už je docela pozdě, lidí ubývá a na pláži jsme úplně sami. Za mocného šumění vln sledujeme západ slunce a hejna mořských ptáků sedících na pláži, která je neuvěřitelně dlouhá, nádherná a divoká. To je přesně jedna z těch chvil, kdy cítím opravdové štěstí, že jsem právě tady se svými milovanými.

Slunce je už opravdu nízko a my se vydáváme zpátky na vysokou dunu, abychom se dostali na stanoviště vozítek, brzy se dostali do auta a pokračovali dále na místo konání svatby. Bylo právě 19:13, když jsme zjistili, že park končí provoz v 19:00. Poslední vozítko nám tedy odjelo před chvílí a nám nezbývá nic jiného než jít zpátky po svých. Sabinka je z řádění v písku úplně vyčerpaná, dostává svačinu na zaplnění bříška a v kočárku během vteřiny usíná.

My tedy vyrážíme na cestu zpět po svých, a i když jsme opravdu unavení, cesta zpátky lesem, který každou chvílí víc a víc zahalovalo šero, je tajemná. Zakazujeme si vyprávět historky o strašidelných filmech, které se odehrávají v lese, a za chvíli můžeme přímo před očima pozorovat, jak les ožívá doopravdy.

Přes cestu nám přeběhla lasička, uhýbáme před žábami a u vstupu do parku se s námi ještě loučí několik srnek a malé zvíře, které ve tmě nerozeznáváme.

Těch 5,5 kilometrů k parkovišti jsme ušli opravdu rychle a byl to super zážitek.

Polská poušť Leba byl jeden z našich cestovatelských snů, který jsme si chtěli splnit a předčil všechna naše očekávání.