Její fotky na instagramu by mohly být reklamou na cestování s dětmi. Krásná žena, spokojené děti, zajímavá místa. Soňa Matušíková cestuje s manželem a svými dvěma dětmi především po Evropě. V našem rozhovoru se dozvíte třeba to, co pro ni znamená „doma“, co jí dává cestování s dětmi nebo se podělí o historky z roadtripu v Americe.
Jak by ses našim čtenářům představila?
Aktuálně jsem hlavně máma na mateřské dovolené, kterou se snažím nejen přežít ale také si i užít. V přírodě, mimo zdi kanceláře. S manželem tvoříme zdánlivě nesourodý pár; já, neohrabaná knihomolka; on, nadaný sportovec, ale jednou z věcí, která nás spojuje, je právě cestování a turistika. Rozhodně nejsme žádní ostřílení cestovatelé, ale rádi poznáváme nová místa a rádi se i vracíme domů.
Kde můžeme vaše cesty sledovat?
Na mém osobním instagramovém účtu, kde sdílím místa, která jsme navštívili u nás i v zahraničí, naše dojmy a zkušenosti.
Jaké cesty jste s Leontýnkou už podnikli? Kam se podívala nejdále?
Jako tříměsíční miminko jsme ji vzali dvakrát do rakouských hor, které jsme v jejím roce vyměnili za švýcarské hory a italská jezera. V roce se poprvé podívala k moři na Kanárské ostrovy, konkrétně na Fuerteventuru.
Těsně před jejími druhými narozeninami jsme si naplánovali roadtrip po jihozápadě USA. Vyrazili jsme v šortkách ze slunné Kalifornie a po dvou týdnech skončili v čepicích a rukavicích v národním parku Yellowstone, který je tím nevzdálenějším místem, kam se podívala.
Na tvém instagramu mě zaujala věta: ,,DOMA!!! Doma je zkrátka tam, kde jsou vaši blízcí a dětem je opravdu jedno, kde to je.“ stále s ní souhlasíš?
Stále s ní souhlasím, ale chtěla bych podotknout, že pro nás nadále to pravé doma zůstává v České republice. Ačkoli se to tak často nemusí zdát, narodili jsme se v zemi, kde se krásně žije. Když od někoho slyším, že je Česká republika chudá země, je mi jasné, že toho moc neviděl. Lidé žijí v chatrčích, do kterých bychom si my nedali ani kolo, a pitná voda tekoucí z kohoutku je luxus, který je většině obyvatel naší planety odepřen.
S tím rozhodně souhlasím. Povíš nám, co vám cestování dává?
Dává nám toho moc. Jednoznačně nadhled. Realita často není to, co se ukazuje v televizi nebo na sociálních sítích. Můžete se ocitnout na katalogové pláži, kde stačí otočit hlavu jen mírně doprava a uvidíte haldu odpadků, která celý zážitek posune úplně někam jinam.
Možnost vidět některá zvířata volně v přírodě. Nedokázala jsem pochopit, proč jsou všichni tak unešení želvami v moři, dokud jedna neplavala přímo kolem mě. Doslova se vznášela a v tom pohybu bylo něco tak vznešeného a prastarého zároveň, že mě to naprosto uchvátilo.
Také spoustu společných zážitků, protože v běžném životě spolu netrávíme tolik času jako právě na cestách.
To je krásné! Prozradíš nám, jak jste cestovali před narozením dětí?
Intenzivně. Chtěli jsme vždy vidět co nejvíc, i když to často hraničilo s pojmem dovolená. Byli jsme schopni během pár dní naplánovat cestu do Thajska, i když jsme se většinou na cesty připravovali více předem.
Cestování s dětmi je samozřejmě jiné. Musí být zodpovědné. Krásným ztělesněním této proměny je naše lékárnička. Zatímco před dětmi jsme cestovali nanejvýš s paralenem a leukoplastí, nyní máme naprosto vybavenou lékárničku na všechny „co kdyby“ případy.
Stejně jako lékárnička se proměnila i naše příprava na cesty. Přestože se může zdát, že cestování s dětmi je omezující, není to úplně pravda. Je jiné. Donutí vás zpomalit a objevit místa, která byste jinak bez povšimnutí opomíjeli. Ukáže vám jiný pohled na svět. Například Dominikánská republika byla první zemí, kam jsme Leontýnku vzali a kde běloši netvoří většinu. Pořád jsem čekala, jak na to Lea bude reagovat, kdy se zeptá, proč tady lidé vypadají jinak. Ale ta otázka nikdy nepřišla, protože zkrátka nebyla důležitá. Ona viděla děti a chtěla si s nimi hrát. Nic jiného nebylo podstatné.
To je zajímavé. Asi máme jako dospělí nějaká očekávání, která děti berou úplně jinak. Procestovali jste toho hodně. Kde se ti na cestách líbilo nejvíc? Které místo bys chtěla ukázat dětem?
Země, která mě nepochybně chytla za srdce, je Skotsko. V tom slova smyslu, že bych si dokázala představit, že zde trvale žiju. Nejsem si ale jistá, v jakém věku by děti mohly ocenit jeho jedinečné kouzlo. Kdo mě překvapil, byl můj manžel, který se sem původně nijak netěšil, což mi samozřejmě předem neřekl. Nevěděl co očekávat, na rozdíl ode mě není zrovna velký fanoušek hradů a historie. Nakonec si Skotsko zamiloval stejně jako já.
Asi nezáleží úplně na konkrétním místě, rádi bychom i do budoucna brali děti do přírody a vedli je k pohybu. Je to pro nás taková nezbytná protiváha dnešního virtuálního světa.
S tím souhlasím! Při cestách není nouze o dobrodružné chvíle. Jaké největší dobrodružství jste zažili?
Nejdobrodružnější byl určitě náš americký roadtrip. Během pár hodin se z rozpáleného parku s rudohnědými skalami a kaktusy dostanete do hor a ještě v šortkách a zaschlým potem na čele se díváte, jak najednou za okny sněží. To je skvělé.
Vrcholem cesty byl národní park Yellowstone, hned po vjezdu se okolo auta začali procházet bizoni, kterých je zde opravdu hodně a není možné, abyste na ně nenarazili. Zároveň mají na svědomí nejvíce zranění, protože se lidé často nechají zmýlit jejich zdánlivou stoičností a neudržují bezpečný odstup, což se může velice rychle vymstít. Do Yellowstonu bychom se rádi i v budoucnu vrátili, zase mimo hlavní sezónu ale až po létě, protože na jaře byly některé stezky a vyhlídky uzavřeny kvůli sněhu a medvědům, kteří jsou v tomto období hodně aktivní.
To zní nebezpečně. Zažili jste na cestách i chvíle, kdy vám nebylo do smíchu?
Paradoxně to bylo ještě před narozením dětí, kdy jsme měli v Řecku nehodu na skútru. Byla to přesně taková ta situace, kdy si řeknete, zajedeme si navečer jen kousek k vodopádu, nalehko, bez helem, v kraťasech a žabkách. Naštěstí k ní došlo tři dny před odletem domů, protože bez českého zdravotnictví bych patrně skončila se zanícenou a možná i natrvalo zjizvenou nohou. Další důvod, proč si vážit toho, co máme doma.
Ano, máme se u nás skvěle a člověk to zjistí až ve chvíli, kdy pozná, jak to funguje nebo nefunguje jinde. Poslední rok a něco moc cestování nepřál. Jak covid ovlivnil vaše plány?
Těsně před prvním lockdownem jsme se vrátili z Karibiku a žádnou jinou větší cestu jsme neplánovali, takže naštěstí naprosto minimálně. Naopak jsme se podívali do míst, která bychom bez covidu nenavštívili jako například rakouský Hallstatt, který je za běžných okolností doslova v obležení asijských turistů a nás by vůbec nenapadlo tam jet.
Tam jsme se loni taky podívali a moc se nám tam líbilo. Pověz nám, kam se ráda vracíš? Jaký je tip na váš oblíbený výlet?
Nalákala bych vás na výlet na Moravu do Modré u Velehradu. Najdete tu velký podvodní tunel, díky kterému zjistíte, že i sladkovodní ryby jsou velmi zajímavé, dále je tu výběh praturů, které můžete sledovat z vyvýšené dřevěné stezky, archeoskanzen a terárium. Pestrý program na celý den.
Děkujeme za tip. Jaké máte plány do budoucna? Kam byste se chtěli s dětmi podívat?
Sebík má za sebou v půl roce stejné země jako jeho sestra – Švýcarsko, Itálii, Rakousko. A stejně jako ji bychom ho chtěli v roce vzít k moři, pravděpodobně zase na Kanáry. Mimo Evropu se podíváme nejdříve před druhými narozeninami, kdy bude mít hotové očkování.
Současná situace je však tak nejistá, že nějaké větší plánování nemá úplně smysl. Já jsem v tomto spíše fatalista a naprosto souhlasím se slovy W. Allena „Chceš-li Boha rozesmát, seznam ho se svými plány.“ Dobrou zprávou je, že to vlastně vůbec nevadí. U nás i v Evropě máme spoustu krásných míst. Možná zase objevíme nějaká, do kterých bychom za normálních okolností nezavítali.
Souhlasím! Cestovali jste s Leontýnkou, cestujete i se Sebíkem. Jaký je rozdíl mezi cestováním s jedním a dvěma dětmi?
Už jako prvorodičku mě strašili tím notoricky známým rčením „jedno dítě žádné dítě.“
Musím říct, že tohle tvrzení je sice pravdivé, ale ukrývá v sobě i pozitivní aspekt, který jsem jako máma jednoho dítěte samozřejmě neodhalila. A to že, s druhým dítětem už jste vlastně zkušení rodiče, víte, co vás čeká, hned tak se něčeho nezaleknete. Takže když se najednou ocitnete pouze s jedním dítětem, je to najednou o moc jednodušší. Skoro jako byste žádné dítě neměli. Ale opravdu jen skoro.
Cestování s dvěma dětmi je samozřejmě náročnější, všechny nečekané situace a nenadálé potřeby se znásobí. Pro nás bylo toto cestování nové dvojnásobně, protože s Leontýnkou jsme cestovali v jiném věku než se synkem. A každý věk má svoje, obzvlášť u těch nejmenších dětí. Každopádně si dělám velké naděje, až bude mít Sebastian rok, kdy se nám s jeho sestrou moc dobře cestovalo.
