S překročením třicítky spousta lidí zatouží založit rodinu, postavit dům. Ne každého však láká být na jednom místě a tak i s dětmi zažívají každodenní dobrodružství na cestě. Jednou z takových rodin je i Maruška s Matějem a ročním Tedíkem, kteří žijí svůj sen v kamionu. Ne jen tak ledajakém! Vytvořili si z něj svůj dům snů na kolečkách. Co znamená pro tuto rodinu svoboda a jak se k takovému životu dostali? To vše si přečtěte v našem dnešním rozhovoru.
Ahoj Maruško, jak byste se našim čtenářům představili?
Jsme rodina, která se rozhodla “kráčet vlastní cestou” a důvěřovat svým snům. Před dvěma lety jsme procestovali Evropu v dodávce, tenkrát ještě sami dva s pejskem. Tento způsob života se nám natolik zalíbil, že i po narození syna jsme se rozhodli takto pokračovat. Malou dodávku jsme vyměnili za kamion a svépomoci z něj udělali dům (domov) na kolečkách, se vším komfortem, který potřebujete pro život s miminkem.
Oba pracujeme online v oblasti audiovizuálních služeb. Ctíme přírodu a její krásy, proto máme domov soběstačný a snažíme se žít v souladu s okolím, vědomí si našich potřeb. Život v autě náramně ozřejmuje to, kolik potřebujete elektřiny, kolik spotřebujete litrů vody, kolik vyprodukujete odpadu…
Rozhodli jsme se žít dle toho, co nám dělá radost a snažíme se každý náš krok směřovat dle toho, co nám přináší štěstí. Rádi tvoříme, objevujeme, spočíváme, hrajeme si, rozvíjíme se…
To zní úžasně! Kde můžeme sledovat vaši cestu?
Nejaktivnější jsme na Facebooku a během cestování v zahraničí přidáváme příspěvky i na naše webové stránky.
Jak dlouho už jste na cestě? Cestujete po Čechách nebo s vaším kamionem brázdíte i zahraniční cesty?
Přerušovaně již druhým rokem. Půl roku jsme cestovali po Evropě, na několik měsíců pak žili na jihu Španělska. Od jara minulého roku jsme zpátky v ČR, kde jsme přivedli na svět syna a stavěli obytný kamion. V něm žijeme od letošního března a objevujeme kouty Čech.
Proč jste se rozhodli právě pro tento životní styl? Co vám to dává?
Dává nám to svobodu a volnost.
Užíváme si, že jsme ve svém, nejsme nikde zadlužení, nemáme hypotéku, nemusíme platit nájem… A že nejsme zatím vázaní na jedno jediné místo.
Také nás to vede k tomu uvědomit si, co opravdu k životu potřebujeme, přehodnotit to, co vlastníme, množství věcí, které s sebou “taháme”.
Zároveň je pro nás svoboda možností být sami sebou, ve své síle i zranitelnosti. Je to pocit uvolněného nádechu a výdechu. Pocit, kdy vidíte smysl toho, co děláte a děláte to, co máte rádi. Objevujeme se jako jednotlivci, v partnerství (teda, manželství 🙂 ) i jako rodina.
To je krásné! Přemýšleli jste i nad tím, co právě takový životní styl dává vašemu synovi?
Malému je teď rok. Je to veselý kumpán, který je nejradši venku na čerstvém vzduchu, svět ho fascinuje a neustále “baží” po objevování. Což krásně zapadá do našeho životního stylu. Jistotu mu dáváme tím, že jsme jako rodiče spokojení, v pohodě a že máme útulný domov – místo kam se navracíme, stále s sebou. Baví ho lidi, baví ho příroda, město, jiný děti, zvířata, rostliny – asi jako každé dítě 🙂
Rádi bychom mu dali zažít to, že se všude můžeme cítit v bezpečí a “doma”, že je hojnost součástí naší životní zkušenosti a že život v jednoduchosti může být tak bohatý a pestrý.
Nepřesouváme se zdaleka každý den, jak by si někdo nomádský život mohl vykládat – vlastně používáme auto k přesunu mnohem méně, než běžná rodina, která jezdí např. každý den do práce a na nákup. Když někam přijedeme, snažíme se na místě pobýt pár týdnů, abychom “zakořenili” a poznali okolí, což si myslím, je dobré i pro Tedíka. Vozíme s sebou kola a drobné přesuny řešíme jimi. Život se v autě tak zvláštně zpomalí a zklidní, a tak se i díky změnám prostředí, i my do té dětské fascinace přirozeně dostáváme.
Jak často se během vašich cest vracíte zpátky do Čech?
Zatím se v Čechách ještě nacházíme. Vzhledem k letošní covidové situaci jsme proběhlé měsíce strávili tady, na podzim bychom se však už chtěli vydat za hranice. A návrat do Čech bude minimálně jednou ročně (nejen kvůli povinné technické kontrole vozidla ale samozřejmě i kvůli prarodičům a praprarodičům :))) )
Jak dlouho trvala přestavba, proč jste se rozhodli, že nepořizovat klasický obytňák, ale přímo kamion? V čem je lepší?
Přestavba trvala přesně rok 🙂 od března 2019 do března 2020. Pro kamion jsme se rozhodli proto, že rádi bydlíme v krásném prostředí, a to pro nás „klasické obytnáky“ nesplňují. Chtěli jsme si přestavbu udělat podle sebe, s vlastní invencí a kreativitou, vědět kudy co kde vedeme (vody, plyn, elektriku…). No prostě udělat si z auta domov dle vlastních představ. Roli samozřejmě hrála také velikost – v době koupi jsme již čekali miminko, takže jsme volili tak, aby byl život pro tříčlennou rodinu se psem prostorově v pohodě.
Musíte mít pro jeho řízení speciální řidičák? Máte ho oba? Pokud ano, jaké je to pro takovou éterickou vílu řídit takový kolos?
Ano ano, je to na řidičák skupiny C a má ho jen Matěj 🙂 Já si tento Taj Mahal řídit nedovedu představit (i když, zvyknout se dá na vše… 😉 ). Zatím ale to celé kormidluje muž.
Jaké byly vaše cestovatelské začátky?
Krásné. Intenzivní. Říkáme, že cesta začíná mnohem dříve, než se vůbec “fyzicky” někam vydáte. Celé přípravy a zařizování, všechny zkoušky, kterými člověk před samotným vycestováním prochází jsou již součástí cesty. A když touto průpravou “projdete”, tak pak teprve začíná opravdová jízda 🙂
Naše společně cestovatelské zážitky byly super – bylo to poprvé (kromě pár dnů v Maroku), co jsme spolu jako pár trávili 24h denně, několik měsíců v kuse a na prostoru velký asi tak 2x1m. Dovedete si představit, že jsme si samozřejmě procházeli různými etapami 🙂 Nakonec nás to ale utvrdilo v tom, že opravdu chceme pokračovat společně, naučili jsme se toho od sebe tolik a tolik toho spolu prožili.
Našli jsme si vlastní rituály, naladili se na vlastní rytmy. A do toho cestovali a poznávali krásy Francie, Španělska a Portugalska. Poznali jsme sebe i toho druhého v krizovějších situacích (např. ztráta dokladů v cizí zemi :)) ) a probudilo to v nás důvěru – v sebe i ve svět.
Opuštěním “svého písečku” se nám otevřelo tolik cest, jak najít své sny a plnit si je… Bydlení ve Španělsku, svatba v lese, narození syna a postavení domova na kolečkách je jen začátek 😉
Krásný začátek! Jak se váš život a s ním spojený životní styl změnil po narození syna?
Z těch praktických věcí nejspíše hospodaření s časem. Najednou do svého života zahrnujete dalšího člověka, individuální bytost. Během těch prvních měsíců se samozřejmě váš čas a vaše pozornost točí především kolem něho, sžíváte se, poznáváte se. My se zároveň sžívali i s novým prostorem kamionu, vychytávali detaily a zůstávali v úžasu, že vše funguje (od sprchy, pračky, topení…) 🙂 Tedík nás učí poznávat vlastní hranice i strachy, otevírá v nás tu nejpřirozenější formu péče a lásky, učí nás objevovat se v roli maminky a tatínka a zároveň upevňovat naše partnerství. A my se učíme mu být dobrými průvodci.
Změnil se samozřejmě i chod našich dnů a našli jsme si nový společný rytmus – dopoledne míváme pracovní a jsme většinou doma (v autě). Ten, komu práce hoří méně je s prďolou, po obědě si už víceméně užíváme čas společně všichni tři (vlastně čtyři, i s hafanem). Chodíme ven, hrajeme si, jdeme plavat či cvičit, objevujeme, poznáváme, ňuchňáme se, kuchtíme si…
Nikam při cestách nespěcháme. Nejen, že jezdíme kvůli vestavbě pomaličku, ale děláme pauzy jakmile to začne být na prťouska dlouhý. Takže nám Tedík do života vnáší ještě větší zpomalení 🙂
Je skvělé, že spolu trávíte tolik času společně. Za to by mnohé jiné děti mohly být vděčné. Řeknete nám, kde se vám líbilo nejvíc? Kam se podívat? Máte více času na poznávání nových míst a máte tak větší přehled než typičtí dovolenkáři.
Těžko říct. Těch nádherných míst je tolik! Z přírody jsme si zamilovali divoké a majestátní Pyreneje a španělský národní park Cabo de Gata s krystalicky čistým mořem. Z měst máme slabost pro Barcelonu a Esteponu v Andalusii. Z trochu vzdálenějších krajin se nám do srdce vrylo ticho saharské pouště nebo barevnost marocké Essaouiry.
Prozradíte nám, jaký máte zážitek, co se vám vryl pod kůži, a na který nezapomenete?
Opět není jen jeden. Z těch cestovatelských je to večer, kdy jsme opustili Čechy. Vše bylo nejisté, neměli jsme jasné plány ani cíle, nevěděli jsme na jak dlouho jedeme ani kdy se budeme vracet. Vanlife / nomádství jsme teprve objevovali a byl to úžasný pocit volnosti, který otevřel cestu tomu největšímu dobrodružství.
Pak třeba příjezd do Andalusie, byl podvečer a my se procházeli Esteponou – rozkvetlými ulicemi, vůně španělské kuchyně se nesla městem, mořský večerní vánek nám hladil tváře a my si z legrace říkali, jaké by to bylo kdybychom tu žili. O pár měsíců později se tak opravdu stalo.
Nebo spaní uprostřed Pyrenejí pod Pic du Midi, kdy nás ráno probudily ovečky ducající do auta. Nebo objevení ztracené panenské pláže kousek nad Málagou.
Z těch rodinných samozřejmě porod. První Tedíkův úsměv. Jeho smích, jeho kulišácké pohledy… to vše se člověku vryje do hloubi duše 🙂
To je krásné! No a jaké máte plány do budoucna?
Nejsme moc velcí plánovači. Učíme se ale mít společný záměr (kterého se nedržíme dogmaticky) a směřovat k němu. Momentálně opět cítíme volání Španělska, zažít jako rodina v nové konfiguraci španělskou lehkost bytí, teplo a mořský vzduch. Cestou strávit pár týdnů v alpských kopcích…
Zároveň bychom si přáli se neustále rozvíjet v tom, co nás baví. Ať už pro Matěje hudba a video, tak pro mne grafika a jóga.
No a samozřejmě si užívat toho, jak Tedík roste, a jakou radost nám přináší.
A v budoucnu vzdálenějším by to bylo najít “statický domov” – kus země, který budeme moci opečovávat a zkrášlovat a ze kterého budeme každé ráno v úžasu.
A zbytek vyplyne 🙂
Máte tip na cestovatelskou rodinu, se kterou bychom měli udělat článek? Jste to třeba vy? Napište nám sem a určitě něco vymyslíme.
Naše další rozhovory o cestování s dětmi můžete najít tady.
