Digitální nomádka a maminka Martina z blogu Pohled za hranice cestuje se svým partnerem a téměř dvouletou dcerkou v přestavěné dodávce po Evropě. V našem rozhovoru se dozvíte, jak se takový digitální nomád živí, co k práci potřebuje a kdy třeba Martina zjistila, že tento životní styl je pro ní a její rodinu to pravé.
Ahoj Marti, jak by ses našim čtenářům představila?
Ahoj, jmenuji se Martina Špatná, ale lidé mi příjmení často komolí na “Šťastná”. Snad to znamená, že se mi daří kolem sebe šířit pozitivní energii. 😉 S malou dcerou a partnerem poměrně hodně cestujeme dodávkou, a přitom se my dospělí snažíme i pracovat.
Kde můžeme sledovat vás a vaši cestu?
Na nějaké dlouhé psaní teď bohužel nemám moc času, ale ve vzácných chvílích volna píši blog Pohled za hranice, přispívám i na Instagram a Facebook.
Vím, že s manželem pracujete na dálku – jste tedy „digitální nomádi“. Prozraď nám, jak se živíte?
Já pracuji v překladatelské agentuře a partner je architekt. Můžeme tedy oba dva svoji práci dělat téměř odkudkoli, kde je dobré připojení k internetu.
Vím, že je vaše dcerka poměrně malá. Určitě jste cestovali jako bezdětní, v čem se to po narození princezny změnilo?
Sama jsem navštěvovala země na svém bucketlistu- třeba Norsko, Island, Argentinu a Chile. S partnerem jsme cestovali především za sporty. Levnými lety na surfové spoty do Maroka a Portugalska, autem na horolezecké výpravy do Rakouska, Itálie a Švýcarska. K tomu jsme si uzpůsobili VW Caddy tak, abychom v ní měli pohodlné spaní i místo na bagáž, což později vedlo k nápadu pořídit si dodávku s obytnou vestavbou.
V současné době se méně věnujeme sportům, tedy hlavně těm adrenalinovým. A více cestujeme. 🙂 Změnili jsme ale styl cestování, preferujeme spíše slow travel. Jsme tedy na cestách déle a přesouváme se pomaleji. Máme tak více času poznat konkrétní místo a také prostor na sebe i práci.
To je perfektní. Taky bych jednou chtěla slow travel vyzkoušet. No a jaké země jste už s dcerkou navštívili?
V průběhu mého těhotenství jsme strávili v dodávce dva měsíce v Portugalsku. Od jejího narození v září 2018 s námi dcera byla dva měsíce na Sardinii, v součtu asi měsíc a půl v Rakousku a tři měsíce v Řecku (z toho dva měsíce na Krétě). Po cestě si hrála ještě na Slovensku, v Maďarsku, Srbsku i Severní Makedonii.
To je super! V takovém věku už má tedy nacestováno víc než leckterý dospělý. Martino, řekni nám, kdy sis uvědomila, že ti to takhle dává smysl?
Myslíš cestovat dodávkou s dítětem? Asi ještě na cestách s Caddy. V momentě, kdy jsme se s partnerem shodli na představě dodávky, cítila jsem, že to bude to pravé i pro rodinu.
Definitivně jsme si to potvrdili na Krétě. Bylo úžasné vidět, jak si dcera s námi užívala objevování pláží.
Jak vznikla myšlenka cestování obytňákem?
Když jsme na cestách s VW Caddy zjistili, že kdybychom si dokázali po cestě dobít notebooky a měli vlastní sociální zařízení, aniž bychom museli do kempů, tak můžeme bez problémů fungovat odkudkoliv. Měli jsme vyzkoušeno, že s partnerem spolu vydržíme i na malém prostoru, práci zvládáme i na dálku a pak už to bylo jen o pohodlí pro nás a dítě.
Jak dlouho chcete být na cestách?
Pokud nevyrážíme “jen” do Rakouska, snažíme se být pryč alespoň měsíc. Zatím se nám to s dcerou vždycky ještě protáhlo, takže jsme byli pryč dva až tři měsíce a pak byli podobně dlouho doma. To máme ale vždycky řadu výjezdů po Čechách, protože navštěvujeme rodinné příslušníky.
Jak často se vracíte domů?
Spočítali jsme si, že trávíme v dodávce v součtu zhruba polovinu roku. Aktuální omezení kvůli koronaviru nám tu statistiku ale možná trochu změní.
Co máte v plánu do budoucna, až se vrátí situace do normálu?
Většinou moc neplánujeme. Máme vize a k těm se snažíme nenásilně přiblížit. Někdy se to daří více, jindy méně. Klíčové je ale zdraví a pohoda naší dcery a pak naše pracovní povinnosti.
Pokud by to šlo, rádi bychom část léta a podzim strávili ve Skandinávii. Když to nepůjde, máme spoustu restů po České republice. 😉
Co dává cestování mně a co mému dítěti?
Pro mě je to určitě vytržení z rutiny, kterou asi zná každá máma malého dítěte. A pak mi každá cesta potvrzuje to, jak dobře se tady v Čechách máme.
Pro dceru je to jednoznačně aktivně strávený čas s oběma rodiči, kteří jsou šťastní a spokojení.
A poslední otázka na konec: Co bys doporučila rodičům dětí, kteří se třeba bojí cestovat nebo neví, jak začít?
Najděte si způsob cestování, který je pohodlný a příjemný vám a vašim dětem. A určitě na sebe nebuďte zbytečně tvrdí! Pokud se něčeho bojíte, začněte postupně a dávejte si malé cíle.
Máte tip na cestovatelskou rodinu, se kterou bychom měli udělat článek? Jste to třeba vy? Napište nám sem a určitě něco vymyslíme.
Naše další rozhovory o cestování s dětmi můžete najít tady.
