fbpx

Rádi bychom na plachetnici obepluli svět – Martina Makovičková

Vítr ve vlasech, v nose vůně slané vody a moře svobody. Tak si já představuji život na plachetnici. Martina se svou rodinou takové dobrodružství zažívá velmi často. Jejího partnera Tomáše Kůdelu uhranul život na moři a společně brázdí světová moře a oceány na plachetnici. Na některé své platby berou i devítiletého syna a letos k nim přibyla malá pirátka, která jistě bude brázdit moře s nimi.

Taky byste se chtěli na takovou plavbu vydat? Martina vám v našem rozhovoru prozradí, že i vy můžete podniknout takové dobrodružství s nimi. A pokud máte pod nohama raději pevnou zem, podívejte se na film o jejich plavbě z Norska na Island a putování po Islandu.

Jak by ses našim čtenářům představila?

Ahoj, jsem Martina a od roku 2012 cestuji se svým partnerem a jeho synem Tomíkem na plachetnici. Společně jsme propluli Evropu a v r. 2016 pluli 3 měsíce Karibikem. Většinu plaveb pořádáme i pro veřejnost a dáváme tak možnost i ostatním prožít s námi naše lodní dobrodružství a zkusit třeba yachting s dětmi.

Nyní je Tomíkovi 9 let a před 3 měsíci mu do života vstoupila jeho sestřička Rebeka. S tou jsme zatím na moře vyrazit nemohli, ale jakmile to bude možné, plánujeme to! Moře je naším druhým domovem  a dává nám pocit svobody.

Kde můžeme vaše cesty sledovat?

Určitě na našich webových stránkách , kde najdete z každé plavby reportáž. Z některých pak i film. Pořádáme také cestovatelské přednášky po celé ČR. Místa, kde máme přednášky domluvené najdete rovněž na našem webu nebo nám můžete napsat a my vás na plánovanou přednášku ve vašem městě upozorníme e-mailem. Jsme také na facebooku a začínáme s instagramem.

Jak ses k jachtingu dostala? Jezdil někdo z rodiny nebo jsi začala až s partnerem?

Nejenom k jachtingu, ale k cestování  jako takovému jsem se dostala díky Tomáškovi jako jeho chůva. Když mu byl rok a půl poprvé jsem byla u moře, a to na plachetnici v Řecku. On už měl v té době za sebou expedici v Mongolsku a v 8 měsících plul dokonce Atlantikem z Tenerife na Kapverdy.

Kdy jste absolvovali vaši první cestu se synem? Kolik mu bylo a kam ta cesta vedla? A jak to zvládl? Zdědil po vás jachtařské kořeny?

Tomík byl poprvé na moři, když mu byly 2 měsíce a to celý měsíc na plachetnici v Chorvatsku. S rodiči objížděl chorvatské ostrůvky a z vyprávění vím, že nejhodnější byl paradoxně v těžších podmínkách, kdy byly bouře či velké vlny. Loď se houpala a on v klidu spal. Zato, když loď stála, nedařilo se mu spát a křičel na celou zátoku.

A jachtařské sklony po tatínkovi určitě zdědil. Už od malička pomáhá s lany či řídí nafukovací dingy a náramně si to užívá. Na lodi je tátovým nepostradatelným pomocníkem. Je tu z něj velký chlap a táta mu může věnovat mnohem více pozornosti než doma, kde se věnuje převážně pracovním záležitostem.

tomas kudela yachting

Nastala během vaší cesty někdy chvíle, kdy ti bylo ouvej? Kdy to bylo a jak jste si s tím poradili?

Tak takových cest je mnoho. Např. plavba bermudským trojúhelníkem, kterou jsme pluli pouze ve 4 a z toho 2 členové posádky měli téměř celou cestu mořskou nemoc, takže jsme část plavby vlastně zajišťovali pouze s partnerem. Pak je třeba plně se podřídit cyklu plavby – směna, příprava jídla a spánek. Na nic jiného není chuť ani energie. Člověk se těší, až padne do postele a doufá, že bude moci vzhledem k vlnám a houpající se lodi vůbec spát než zase nastoupí do směny. Obzvláště na této plavbě bylo třeba dbát na přesnou navigaci, protože se zde lišil skutečný kurz od magnetického až o 35°. To je také důvod, proč si myslíme, že se zde ztrácely lodě.

S Tomíkem to pak byla plavba z francouzského Brestu do německého Cuxhavenu , kdy jsme se potýkali s problémem namotaného lana bóje na lodním šroubu a partner musel vlézt do 9°C vody a lano odřezat. Nebylo to však vůbec jednoduché, protože v místě byly silné mořské proudy a na vyřešení situace jsme měli pouze 15 min, kdy proud ustal.

K nejčerstvějším zážitkům patří putování autem po Islandu. Jeli jsme po něm autem po nezpevněných silnicích, kdy cesta vedla lávovými poli, přes ostré kameny až po hluboké brody. V jeden den jsme museli překonat 13 brodů a v tom 13. jsme uvízli – v místě bez signálu, kde jsme za celý den nepotkali jediné auto, nejbližší osada byla vzdálena 20 km a my jsme byli plně odkázáni pouze na vlastní pomoc.

O naší plavbě z Norska na Island a putování po Islandu tak vznikl film, na jehož záznam se můžete podívat na tomto odkazu a zjistit, jak jsme situaci vyřešili a jak probíhalo putování po ostrově, kam za námi Tomík sám přiletěl letadlem.

Jaká byla cesta, na kterou nezapomeneš?

I na tuhle otázku bych mohla odpovídat dlouho.

Asi bych vypíchla plavbu Karibikem, která pro mě představovala nahlédnutí do jiného světa. Na jedné straně luxusní mariny s bazény pro jachtaře a na té druhé strach. Za každým naším výletem mimo loď se skrývala obava, zda loď v zátoce na bóji po našem návratu stále bude. Zda bude u mola náš člun se kterým se dostaneme k lodi. V okolí bylo několik černochů, kteří vyžadovali tvrdou měnu za to, že plavidlo budou hlídat. A pokud jste jim dali málo, postarali se o to, aby vás po návratu čekalo překvapení… Tak to je stinná stránka Karibiku. Zážitky však byly vyváženy krásnými bělostnými plážemi, šnorchlováním s rybičkami, křivými palmami či večeří na pláži od místních.

tomas kudela yachting

Vím, že se vám teď narodilo miminko, chystáte se pokračovat ve stejném životním stylu nebo to přinese nějaké změny? Jaké?

Určitě ano! Naopak plánujeme být na moři častěji a než Rebeka půjde do školy, rádi bychom v etapách obepluli svět. S malým děťátkem je cesta v mnoha ohledech snadnější, protože se nemusí řešit školní docházka či domácí vzdělávání. Což vzhledem ke střídavé péči u Tomíka není možné.

Jezdíte s Tomíkem na všechny plavby?

Ne, nejezdíme. Hlavním důvodem je střídavá péče a školní docházka. Naštěstí nám škola vychází poměrně vstříc a tak můžeme Tomíka ze školy uvolnit i v průběhu školního roku a učíme se s ním na lodi. On by ale většinu plaveb zvládl. Miluje noční směny s tátou a pozorování oblohy plné hvězd či světélkující plankton za lodí.

Můj velký obdiv měl, když jsme pluli ze Španělska přes Baleárské ostrovy na Sardinii a já byla ve 2. měsíci těhotenství. Bylo mi opravdu hodně zle a vůbec jsem nedokázala fungovat. Tomík pomáhal tátovi s přípravou stravy, úklidem, sám si zvolil oblečení vhodné na plavbu vzhledem k počasí a dokázal zastat i mou roli co se týká člena posádky. Jsem na něj pyšná!

Kde se vašemu synovi líbilo nejvíc?

V Norsku a na Islandu. Cestujeme opravdu hodně a Tomík si mnoho cest z dřívější doby nepamatuje či mu zážitky splývají. Cestování více začíná vnímat od 5 let. Dalším důvodem byla i vyšší náročnost těchto expedic. V Norsku jsme se s ním vydali k ledovcovému splazu a spali pod stanem. To mu bylo 6 let, nesl na zádech 4 kg zavazadlo a za 4 dny jsme celkem ušli 45 km. Byl z toho nadšený.

Při cestování po Islandu na nás v silném větru spadl stan, v létě padal sníh, uvízli jsme v brodě či píchli kolo u auta. Takže zážitků bylo opravdu mnoho. Všechno je to zachyceno právě ve filmu, o kterém jsem se již zmiňovala.

Míváte ještě mořskou nemoc? Jak jste se s ní případně vypořádali?

Partner na ni naštěstí netrpí. Já jí občas mívám. Záleží na mnoha faktorech – odkud fouká vítr, jaké jsou vlny, zda člověk není unavený, co jsme jedli – např. už vím, že za plavby mi nedělá dobře káva a vajíčka. A pak je tu stránka psychická. Je velmi zajímavé, pozorovat na členech posádky, že pokud mají strach (a nemusí to být jen z mořské nemoci), tak jim na lodi zle bude.

Když jsme jezdili na moře pouze s Tomíkem bez posádek, zle mu nebylo. Jakmile se však přidali ostatní lidé a on viděl, jak si před plavbou dávají kinedril, zázvorové bombony či akupresurní náramek proti mořské nemoci, najednou mu bylo zle taky. Děti však mořskou nemoc snáší mnohem lépe než dospělí – jakmile si uleví a nakrmí rybičky, už jsou zase fit.

A jak se s mořskou nemocí vypořádat? Nejlepší je být odpočinutý, nejíst dráždivé potraviny ale jíst (alespoň suché pečivo), dostatečně pít, zdržovat se na palubě a koukat na horizont – nejlépe kormidlovat.

tomas kudela yachting

Tvůj partner pořádá plavby pro zájemce, kdo se jich nejčastěji účastní? Můžu se jí zúčastnit, i když jsem nikdy na plachetnici necestovala?

Ano, můžeš. Plavba je pro každého, kdo má chuť se aktivně zapojit a stát se členem posádky – tedy podílet se na kormidlování, navigaci, vytahování plachet a lodní kuchyni. Tomáš postupně naučí posádku základním úkonům na lodi abychom se mohli střídat ve směnách.

Účastníci jsou často dobrodruzi, co rádi cestují a chtějí si vyzkoušet jaké to je plout na moři. Při dlouhých plavbách si člověk vyčistí hlavu, má prostor srovnat si, co je pro něj v životě důležité a třeba se rozhodne i nějak zásadně změnit svůj život.

Při pohodových plavbách často plují bezdětné páry. Myslím, že loď je ideálním prostorem k otestování vztahu. Je to malý prostor, kde jste neustále spolu i v situacích, kdy vám třeba není dobře – a partner je u toho. Bohužel rodiny moc neplují – důvodem je často strach ze strany maminek. Ale děti zvládají plavbu naprosto bravurně.

Naší jedinou podmínkou pro společnou plavbu je osobní schůzka s každým, kdo se chce na naší akci přidat. Plavba je pro nás dovolená a chceme si jí vychutnat s lidmi, co jsou podobně naladěni jako my.

 Jak taková plavba probíhá? Jste celou dobu na lodi?

Ne. Pokud plujeme s dětmi, snažíme se co nejvíce být v zátokách a užívat si místa, kde jsme nejlépe sami. Buď plujeme v člunu na pláž nebo si užíváme pohody jen tak koupáním kolem lodi a šnorchlováním. To Tomík miluje. Když se nám na některém místě líbí, zůstaneme tu déle. A pak podnikáme výlety do přírody. Co se týká plaveb, vždy máme dán termín a místo začátku a konce trasy, ale samotnou trasu ladíme dle posádky.

Plavby, které plujeme jsou však různorodé, jak svou délkou tak i náročností.  Některé přeplavby trvají i měsíc, obvyklá délka plavby pro zájemce je 14 dní. Kdysi jsme náš způsob plavby nazvali expediční jachting, a tak se snažíme skloubit dohromady cestování na plachetnici a využít možnosti návštěvy míst, kam se člověk jinak téměř nemá jak dostat.

Partner Tomáš Kůdela je jachtařský instruktor a zkušební komisař MDČR, takže pořádá i jachtařské kurzy.

tomas kudela yachting

Jezdíte celoročně nebo jen v sezóně?

Celoročně. Tomáš musí svojí lásku k plavbě na plachetnici skloubit s prací, takže se snažíme naše aktivity naplánovat na měsíce, kdy má volněji. Dále jsme limitováni počasím v dané lokalitě – obvyklým směrem a sílou větru, proudy apod.

Odkud na vaše cesty vyrážíte?

Z mariny, kde máme loď. Momentálně je to v Řecku, tento rok bychom ji chtěli přesunout do Slovinska, aby byla blíž a mohli jsme k ní zajet i autem a udělat potřebnou údržbu.

Co bys vzkázala rodinám, které se buď bojí cestovat nebo neví, jak začít?

Pokud chcete vyrazit na plavbu na plachetnici, jeďte s někým, kdo má zkušenost s plavbou s dětmi. Důležitý je i správný výběr lokality, časté zastávky, aby se děti mohli koupat či jít se proběhnout na břeh a určitě zkušený kapitán, na kterého se můžete spolehnout a budete mu důvěřovat za všech okolností.

Moc mě to láká, ale mám strach. Mohu se někde podívat na vaše cesty a inspirovat se?

Určitě, mrkněte na reportáže z našich plaveb.Nebo napište, s kým chcete jet (s jak starými dětmi, či jen s partnerem, kamarádkou atd.), zda chcete na plavbě relaxovat a koupat se v zátokách, nebo plout a několik dní nevidět pevninu, či získat kapitánský průkaz. Dle toho se odvíjí charakter plavby a já vás na základě toho můžu nasměrovat na reportáž z podobně laděné plavby. Vy sami se pak rozhodnete, zda je to právě to, co hledáte a chcete do toho jít také.

V reportážích najdete i inspirace na místa, která jsme navštívili. Pokud máte rádi přírodu, tak pro  dovolenou s dětmi doporučuji Azorské ostrovy.

tomas kudela yachting

Máte tip na cestovatelskou rodinu, se kterou bychom měli udělat článek? Jste to třeba vy? Napište nám sem a určitě něco vymyslíme.

Naše další rozhovory o cestování s dětmi můžete najít tady.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Scroll to top