Líškovi jsou sympatická cestovatelská rodina, poznávají svět se třemi malými dětmi a už navštívili spoustu zemí. Jaká byla cesta, na kterou nikdy nezapomenou nebo jak sbalit na cesty tak velkou rodinu? To vše se dozvíte v rozhovoru s Fox on Board.
Ahoj, jak byste se našim čtenářům představili?
Ahoj, jsem Bára, a jsem mírně posedlá cestováním. S rodinou máme rádi hory, pláže, i města. A vzhledem k tomu, že už jsou u nás děti v převaze, tak cestujeme na pohodu. Jinak se to ani nedá:)
Prozradíš nám, kde můžeme sledovat vaši cestu?
Pravidelně přispíváme na náš Instagram a píšeme články česky i anglicky na blog. Snažíme se inspirovat, dávat tipy nebo sdílet itineráře. A občas se objevíme i naživo na přednáškách u nás, i na Slovensku.
Jak jste cestovali jako bezdětní?
Intenzivněji, většinou s kamarády. Čas jsme využívali na maximum, hlavně toho co nejvíce vidět a zažít. Kromě Evropy jsme procestovali Maroko, Karibik, Indii a Nepál, Jihovýchodní Asii. Hodně památek, treků, pláží, adrenalinu, a samozřejmě i nějaká ta párty.
Jak se to změnilo s narozením syna? A co potom po narození dvojčat? Musí to být velký rozdíl cestovat ve dvou, ve třech a pak v pěti?!
Naše poslední cesta bez dětí byla do J.A.R., to už jsem byla v prvním trimestru těhotenství. Bylo to hodně opatrné a pomalejší. Už tenkrát jsme si řekli, že se dětem samozřejmě přizpůsobíme, ale pokud to bude jen trochu možné, cestovat budeme dál. A jde to. Se synem jsme si postupně vyzkoušeli, kde jsou naše hranice jako rodičů na cestách. Vycítit, kdy je toho už na něj moc a je potřeba zpomalit. Zjednodušit si logistiku, naučit se lépe balit. Když se narodila dvojčata, tak jsme se to samé učili pěkně od začátku.
Jak jsme začali cestovat s dětmi? Kdy jsme se rozhodli vydat se na první cestu? Plánovali jste to nebo jste se rozhodli a vyrazili?
Prvních pár týdnů jsme neměli na cestování ani pomyšlení, postupně jsme začali navštěvovat rodinu tady i v zahraničí, až jsme si troufli vyrazit na 5ti týdenní roadtrip po Španělsku a Portugalsku. To měl Patrik 5 měsíců. Nejdál jsme s ním byli v Austrálii, to měl skoro 2 roky. S dvojčaty jsme první cestu podnikli v jejich 6 měsících obytňákem do Itálie a Slovinska, a za 2 měsíce na to jsme spontánně odletěli do Mexika navštívit kamarády.
To zní skvěle! Jak často jste na cestách? Takhle to vypadá, že jste pořád pryč.
Nejsme cestovatelé na plný úvazek, máme rádi i pohodu doma. Polovinu mateřské dovolené jsme byli někde v zahraničí, to jsme si mohli dovolit být na cestách až 3 měsíce. Teď nám to už vychází tak na jednu měsíční dovolenou v roce, a spoustu kratších výletů k tomu. A je to pro nás tak akorát.
Docela by mě zajímalo, jak sbalit na cesty tak velkou rodinu? Někdy ve čtyřech máme plné auto, i když jedeme jen na víkend.
Máme už na balení systém. Počítáme s tím, že si na cestách pereme, a oblečení balíme vždy na max 7 dní. Každý kus oblečení je promyšlený, snažíme se vyhnout všem “co kdyby” a opravdu balit jen to nutné a skladné. Čím menší děti jsou, tím víc se toho musí vozit – od flašek na mléko po přebalovák, ale naučili jsme se improvizovat, i za cenu našeho komfortu.
Báro, prozraď nám, jestli je nějaká vaše cesta, na kterou nikdy nezapomeneš?
Na každou cestu ráda vzpomínám, ale 2 měsíce v obytňáku na Novém Zélandu zatím nic nepředčí. Příroda je neuvěřitelně rozmanitá, s výbornou dostupností. A tak svobodné a pohodlné cestování jsme ještě nezažili. Teď už s úsměvem vzpomínáme i na nejhorší jetlag a tři nemocné děti s dvěma naprosto vyčerpanými rodiči.
To si ani nechci představovat. A jaké země jste s dětmi už navštívili?
Máme procestovanou velkou část Evropy. Patrik s námi byl i na treku okolo Mont Blanc, na Islandu nebo v Austrálii. A jako pětičlenná rodina jsme přidali Nový Zéland, Fiji, Kanadu, nebo nejaktuálněji Dubaj a Malajsii.
Procestovali jste toho už opravdu hodně! Mně by zajímalo, jaké místo na světě se vám zdálo jako nejvíc baby- friendly? Ať už přístupem místních nebo pohodou při cestování.
S dětmi si vybíráme destinace, které jsou většinou bezpečné a mají dobrou infrastrukturu. Nejpřívětivější přístup k dětem jsme zažili ale na Fiji. Děti tam milují, udělají pro ně opravdu první poslední. Jeden příklad za všechny: na malém ostrově daleko od civilizace nám našli dřevěnou dětskou postýlku, vysekali kvůli ní obrubně ve srubu, aby se vešla dveřmi. A ještě se omlouvali, že nemají druhou.
To je úžasné! Kéž by takových situací rodiny na cestách zažívali víc. Řekni nám, podle čeho vybíráte destinace, které navštívíte? Máte nějaký seznam nebo to spíš záleží na okamžitém rozhodnutí?
Máme seznam vysněných destinací, a postupně si sny plníme. Často si ale vybíráme i spontánně, podle situace, ročního období, nebo pozvánek od známých a kamarádů.
Situace teď sice moc cestování nepřeje, ale určitě máte nějaké plány do budoucna, že?
Plány máme zatím velmi neurčité. Léto budeme trávit u nás, a snad také na Slovensku, našem druhém domově. Před korona krizí jsem se stihli vrátit z Malajsie, za což jsme rádi. Takže teď nikam nespěcháme, počkáme až se situace uklidní, a potom se uvidí.
Jako zkušení cestovatelé s dětmi určitě znáte spoustu vychytávek a postřehů o cestování s dětmi. Co bys doporučila rodičům, kteří se se svými dětmi bojí cestovat nebo neví, jak začít?
V první řadě si uvědomit, že i na cestách jsme stále rodiči. Přebalujeme, uspáváme, krmíme, utěšujeme. Často nezbývá čas a energie si cestování užívat tak, jak před dětmi. A proto se nestresovat kvůli měnícímu se programu nebo rozhozenému režimu. Mít z cesty radost, užívat si rodinu, a nelámat to přes koleno.
Máte tip na cestovatelskou rodinu, se kterou bychom měli udělat článek? Jste to třeba vy? Napište nám sem a určitě něco vymyslíme.
Naše další rozhovory o cestování s dětmi můžete najít tady.
