Jedna z našich procházek v Jeruzalémě vedla do části města Me’a Še’arim. Tato čtvrť patří mezi nejortodoxnější židovské čtvrti světa a byla pro nás zajímavou exkurzí do života „pravých“ židů a jejich světa.
Me’a Še’arim bylo založeno v roce 1874 jako pátá osada mimo zdi starého města Jeruzaléma a jeho název znamená něco jako Sto bran.
Tato čtvrť dodnes zůstává loajální svým starým zvykům a zachovává svou izolaci v srdci Jeruzaléma, zatímco se snaží odvrátit moderní svět. U vchodu do čtvrti najdete na zdech nápisy jako „Dodržujte pravidla slušnosti v chování a oblečení“. Lidé tu nepoužívají smartphony, televizi ani internet.
Život místní komunity se točí kolem přísného dodržování židovského práva, modlitby a studia židovských náboženských textů. Lidé, kteří zde žijí, nechodí do práce – ženy jsou zaneprázdněny domácími povinnostmi a muži jsou přesvědčeni, že jejich práce spočívá v každodenním studiu náboženských textů.
Vjíždíme kočárkem do této čtvrti, která se nachází nedaleko Starého města. Už při vstupu cítíme, že je tu něco jinak. Nepotkáte zde žádné turisty, po ulicích korzují židé, kteří jsou oblečeni do typického černobílého oblečení, mají na sobě kabáty i přesto, že venku je kolem 35 ° C.
Nikdo o nás nezavadí ani pohledem. Cítím se, jako bych si oblékla neviditelný plášť a byla jen pozorovatelem tohoto světa. Lidé klopí zrak a děti se neusmějí. Co se jim asi honí hlavou? Pohrdají námi z pozice „vyvoleného národa“ nebo nás prostě nevidí?
Jdeme hlavní třídou, kterou lemují obchůdky, jejichž prodejní sortiment se zasekl někde v devadesátých letech nebo možná ještě dříve. Na hlavní třídě Paschvil si místní mohou přečíst plakáty, které tu slouží místo novin a televize.
Zastavujeme se a pozorujeme čilý ruch kolem nás. Muž čtoucí modlitební knížku, rodinka s několika dětmi v kočárku, debatující dvojice mužů.
Místní moc neřeší odpadky, je tu cítit výrazný zápach z hnijících potravin, ale nikomu to nejspíš nevadí.
Diskrétně fotíme, abychom nevyvolali zbytečný rozruch. Tolik židů pohromadě jsme ještě neviděli a myslím, že ani jinde na světě neuvidíme.
Procházíme několik ulic, abychom nasáli tu pravou místní atmosféru, ale postupně stále více cítíme, že naše přítomnost zde je nežádoucí. Loučíme se s tímto podivuhodným místem a vracíme se zpátky do živého a barevného Jeruzaléma.
Skvělý článek o tomto podivuhodném a fascinujícím místě najdete zde nebo zde.
A fotografie české fotografky Elišky Blažkové vám mohou přiblížit atmosféru
