Při cestě po Srí Lance by byl hřích vynechat jedinečnou možnost sledovat velryby v jejich přirozeném prostředí, proto jsme si na jihu ostrova v Mirisse zamluvili dvě jízdenky na loď, která nás měla následujícího dne odvézt na výlet za těmito fascinujícími tvory.
Budíček máme naplánovaný na šestou hodinu ranní a nemůžeme se dočkat. Usedáme do domluveného tuktuku a vydáváme se směrem k přístavišti, kde už na nás čeká loď. Víme, že jedeme správně, svěží vzduch prosycuje sílící odér brzkých ranních úlovků.
V ceně výletu je snídaně – houska s šunkou a majonézou. Nabízené jídlo se samozřejmě neodmítá, a tak se s chutí zakusujeme. V tu chvíli ještě netušíme, že snídaní nevidíme naposledy…
Na lodi si zabereme ta nejlepší místa, abychom měli dokonalý výhled. Jen co se naše loď odrazí od břehu, posádka nám nabízí pilulky proti mořské nemoci. S úsměvem odmítáme. Přeci nebudeme zvracet?!
Jakmile opustíme bezpečné vody přístavu a vyplujeme na otevřené moře, zjišťujeme, že vlny nejsou zrovna nejmenší a nebezpečně jejich četnost a výška narůstá. Společnost nám prozatím dělají skupinky delfínů, které doprovázejí naší loď. Vlny jsou čím dál vyšší a chvílemi příď lodi mizí ve vodní mase. Ještě že máme sjednané cestovní pojištění online, říkám si. Housky v žaludku se začínají probouzet a žít vlastním životem…. prášky na zklidnění žaludku by bývaly byly možná přeci jen dobrý nápad.
Pobřeží mizí na horizontu a na hladině spatřujeme podivné červené skvrny. Pokud stejně jako my nemáte tušení, co jsou zač, prozradíme, že se jedná o velrybí trus značící, že kytovci musí být opravdu blízko!
Za nějakou dobu, když už nám je opravdu špatně, spatřujeme konečně gejzíry vody, které vydechují tyto ohromní savci. Po chvíli vidíme i obrovskou ploutev, kterou velryba máchá nad hladinou. Je to jedinečný zážitek i přesto, že hlavy máme skloněné nad papírovými pytlíky.
Spolu s námi jede Japonec s nabušeným foťákem. Ani jemu se však asi nepodařilo ulovit moc snímků, neboť měl hlavu v pytli stejně jako my. Pokaždé, když posádka zavolala „Whale, whale!“, Japonec zvedl hlavu, udělal několik snímků a vrátil ji zpět do pytle.
Setkání s těmito velikány bylo neopakovatelné, ale přiznám se, že jsme s úlevou vyhlíželi břeh, na který přeci jen patříme více, než na bouřící moře.. 🙂
Jakmile loď zakotvila v přístavu, nasedli jsme celí zelení do tuktuku a nechali se odvézt do hostelu. Tam jsme několik hodin prospali a stále pod sebou cítili rozvlněný oceán.
28. 6. 2023
Velryby vydechují gejzíry vody nebo páry, pořád tomu nerozumím.
2. 9. 2023
Z časopisu ABC Mezi lidmi převládá oblíbená představa, že velryby dýchacím otvorem vystřikují proud vody. Ve skutečnosti se jedná o horký vzduch, který vydechují. Ten pak v chladném prostředí nad hladinou okamžitě kondenzuje a mění se ve spršku vody.