Úžasné Inle Lake

Jedno  z míst, které nemůžete při návštěvě Barmy vynechat, je jezero Inle, druhé největší v Barmě, ležící v nadmořské výšce 900 m.n.m.

Vstáváme před východem slunce, abychom tento okamžik prožili na loďce uprostřed jezera. Probouzející se krajina nám odhaluje krásy hor, které jezero lemují. Několik kilometrů plujeme sami kanálem k ústí do jezera. Tam potkáváme muže, kterého zná z cestovatelských galerií snad celý svět. Jedná se o „rybáře“, který zde předvádí téměř akrobatické kousky pro objektivy lačných fotografů. Jen my ho máme asi na 200 snímcích. Rybáři z tohoto jezera jsou známí tím, že pádlují nohou a loví ryby do speciálních proutěných košů. Tento si spíše vydělává peníze modelingem a stala se z něj tak opravdu globální celebrita (schválně si zadejte do Google – Inle Fisherman – to je ON!).

Po nekonečné photosession s rybářem pokračujeme lodí dál do středu jezera. Pokuřující lodivod asi moc netuší, čeho je právě svědkem: můj O. z kapsy loví malou krabičku s prstýnkem s perlou a diamantem a pokleká přede mnou. „ANO!“ Na malé loďce uprostřed divoké Barmy si slibujeme lásku na věky věků. Vrchol celého dnešního výletu je za námi, ostatní zážitky jdou trochu mimo mě, nemůžu se totiž nabažit pohledu na svůj prsten a myšlenky na slib naší nekonečné lásky.

Na místním trhu si kupujeme náramky do naší sbírky, ostatně jako v každé navštívené asijské zemi. Jsme tu brzy, trh tedy ještě patří místním a ne turistům. Máme tak čas si vše prohlédnout a zažít ruch obchodování v jeho autentické podobě a atmosféře.

Z trhu se opět na lodi přesouváme k chrámu, kde lidé uctívají zlaté brambory. Teda ve skutečnosti to není zelenina, nýbrž sošky Buddhů, které pod tíhou vrstev zlatých plátků, které na ně věřící lepí, ztratily svůj původní tvar.

Následně se dostáváme do manufaktury na výrobu stříbrných šperků, které zde vznikají pod rukama šikovných umělců.

Další zastávka je u výrobny deštníků. U vchodu do dílny sedí ženy s žirafím krkem a tkají. Můžete si je za úplatu vyfotit. Jejich prázdné výrazy však mluví za vše.

Následně nás loďka veze do chrámu, který proslavil mnich, který zde naučil skákat kočky přes obruč, a z tohoto vystoupení se stala senzace. Mnich se však už reinkarnoval  a v kočičím tréninku nikdo nepokračuje. Na video z kočičí show se můžete podívat zde. 

Na výletě jistě nesmíte vynechat manufakturu na výrobu oděvů, které zde vyrábějí z ručně tkané látky, získané ze stonků vodní rostliny a výrobnu ananasových doutníků.

Po celodenní projížďce na jezeře je dobré si odpočinout v městečku Nyaungshwe, odkud se na jezero vyjíždí. Místo je to pro turisty příhodné, můžete si zde pochutnat na dobrém jídle, půjčit si kolečkové brusle a v aréně se prohánět spolu s místními nebo si půjčit kolo na projížďky kolem jezera.

Toho využíváme i my a následující den se vydáváme na cestu kolem východního břehu. Tam zažíváme opravdovou Barmu – milé a usměvavé lidi, kteří nás zdraví, děti, které na nás pokřikují, zemědělce na povozech, celé vesnice srocené před televizní obrazovkou, v které běží jakási místní telenovela.

Při této projížďce jsem najednou zahlédla něco mému oku známého. V místní putyce seděl kluk a na zádech své vesty měl náš státní znak.
Netušil, co obrázek na jeho zádech znamená, ani nevěděl, že nějaká Česká republika existuje. My jsme byli pyšní…