fbpx

Nejbizarnější metropole Naypyidaw

Projíždíte na zapůjčené motorce liduprázdnými ulicemi, míjíte obří hotely a paláce, jste sami uprostřed desetiproudé dálnice táhnoucí se k obzoru. Tyto a podobné bizarní obrazy zažijete v hlavním městě Barmy, chudého státu jihovýchodní Asie. O tom, jak na nás toto město zapůsobilo a mnohem více v následujícím článku.

Barma_1
Barma, lehce opomíjená exotika

Dnešní povídání začneme trochu netradičně jednoduchou otázkou: tušíte, jak se jmenuje hlavní město Barmy? Pokud s odpovědí váháte a možná jste znejistěli i při pátrání v imaginární mapě, kde že se vlastně stát s tímto názvem rozprostírá, pak se nestyďte, byla jsem na tom před rokem stejně.

Barma (též Myanmar, oficiálně Svazová republika Myanmar) je státem jihovýchodní Asie sousedícím na jihovýchodě s Thajskem, východě s Laosem, na severu s Čínou a severozápadě s Bangladéší a Indií.

Barma_2

O jeho dlouhodobé izolaci vůči okolním zemím zapříčiněné tvrdou vojenskou diktaturou svědčí pouhé čtyři pozemní hraniční přechody mezi Barmou a Thajskem při délce společné hranice 2100 km.

A právě možnost na vlastní oči vidět a prožít zemi ve stavu, v jakém se nacházela po dlouhá desetiletí izolace, pravou Asii se vším čistě asijským, bez fastfoodů a západních produktů, chudou a autentickou, nás v létě přivedla až do situace, kdy vystupujeme na ranveji letiště největšího města země Yangonu a poprvé v mírném odpoledním dešti vdechujeme vlhký horký vzduch exotické Barmy.

Barma_3

Pokud jásáte, že odpovědí na předchozí otázku je právě Yangon, zklamu vás. Toto velkoměsto sice dlouhý čas nosilo přízvisko hlavní, ovšem nebyla by to Asie a především Barma, aby v tom nebylo něco netradičního.

V roce 2005 se hlavní metropolí stává nově vybudované město ve střední části země a přesouvají se sem i veškeré vládní instituce z původní metropole Yangonu. Město nesoucí název Neipyijto (angl. Naypyidaw – čti [Najpidó]) bylo postaveno během necelých tří let uprostřed rýžových polí obklopené tropickým deštným pralesem a spíše než město by se hodilo označení megapole duchů nebo nekonečný skanzen.

Mimochodem, pokud si lámete jazyk s vyslovením jeho názvu, ráda zmíním, že než jsme na jeho správnou výslovnost přišli, trvalo nám to tři dny plné nedorozumění.

Barma_4

Sami v moři asfaltu

Nikde na světě možná s vyjímkou megapolí Severní Koreje nezažijete situaci, kdy jste na svém skůtru jedinými účastníky silničního provozu na místy až desetiproudé dálnici vedoucí napříč městem a společníky vám jsou pouze toulaví psi, občas doplnění osamělými místními obyvateli na kole.

A nutno zmínit, že potkat v Neipyijto člověka, není zrovna lehké. Rodilého obyvatele byste zde vzhledem ke stáří (čti mládí, pozn. redakce) města hledali těžko, většina zde žijících sem byla sestěhována z chudých oblastí země s úkolem sloužit vládnoucí vrstvě a starat se o chod nové metropole. Občas tak vznikají bizarní situace, kdy polodivoké psy na prázdné dálnici doplňuje hlouček shrbených metařů, kteří proutěnými košťaty bezcílně uklízí nekonečné asfaltové moře.

Barma_5

Město je rozděleno na zóny dle charakteru a účelu staveb. Desítky minut tak projíždíte kolem obřích liduprázdných hotelových komplexů marně čekajících na přívaly hostů, v noci zběsile svítících tisíci barvami do jinak ztemnělé oblohy, minete řadu rýžových políček přiléhajících na zónu moderních supermarketů, kde na parkovišti stojí několik vládních vozů a cena jogurtu se blíží průměrnému dennímu příjmu většiny obyvatel země. Uprostřed rozlehlých zahrad se tyčí honosné vily západního stylu, silnice jsou lemovány upravenými záhony s přesně střiženými stromky a keříky. To vše doplněno o precizně namalované obrubníky střídající s železnou pravidelností červenou a bílou barvu.

Barma_6

Veřejná doprava zde neexistuje. Pokud nemáte kolo či motorku a nespěcháte, skvěle poslouží vozík tažený krávou. A lidé zde opravdu nespěchají, není za čím se hnát. Pro turisty a movité občany zde na svoji šanci – často i jedinou za celé dny – čeká několik dychtivých taxikářů. Domluva většinou probíhá pouze gesty a prstem po mapě, angličtina je zde opravdovým zázrakem. Ani příští generace to s jazykovými znalostmi nebude mít jednoduché, jak jsem se přesvědčila během mé krátké návštěvy hodiny angličtiny na místní základní škole (jako učitelka jsem vždy zvědavá, jak probíhá výuka v různých zapadlých koutech světa a jedno mají společné – děti dychtící po poznání, vděčné a nezkažené).

Městu, jehož plocha devětkrát převyšuje rozlohu Prahy při podobném počtu obyvatel, vévodí obří 99 metrů vysoká zlatě zářící Pagoda Uppatasanti, která krajině zcela dominuje. Krom ní lze navštívit místní ne příliš líbivou ZOO, rozlehlé liduprázdné parky, ale největším zážitkem je paradoxně jednoduše sednout na motorku a projíždět ulicemi města, které je svým charakterem jedinečnou ukázkou, kam až lze při snaze přiblížit se západním metropolím dojít.

Barma_8

Tak trochu jiná Asie

Naypyidaw ve srovnání s tradičními asijskými velkoměsty nežije. Nenajdete zde davy lidí, nekonečné zácpy troubících motorek a aut, stovky pojízdných jídelen a pouličních prodavačů čehokoliv, všudypřítomné pachy a vůně, zvuky a hlasy, ani vás zde nikdo nebude oslovovat „taxi mister?“ nebo „you from?“, jak je běžné v jiných asijských městech. Naypyidaw přežívá za vysokými zdmi královských paláců, ministerských sídel a vil, za plachtami stanů a chýší chudiny krčících se v zapadlé uličce mezi malou modlitebnou a zelenými poli.

Kontrast a megalomanství, to jsou dva charaktery tohoto živoucího skanzenu, kde si můžete být skoro jisti, že jste jedinými turisty mezi milionem místních obyvatel.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Scroll to top