Během dvou týdnů, které jsme v Barmě strávili, jsme měli příležitost poznat nejznámější krásy této zajímavé země. Je na místě dodat, že jsme měli v plánu procestovat zemi důkladněji. Na základě informací, které jsme získali těsně před cestou během příprav v Bangkoku, a zjištěním, že budeme cestovat i s malým dárečkem v břiše, jsme se ale rozhodli, že navštívíme zvolíme trasu bez rizik a lépe dostupnou.
Kudy tedy vedla naše cesta Barmou?
Yangon
Bývalé hlavní město, ve kterém jsme se vydali po stopách kolonialismu – hotely, činžovní domy, paláce – vše původní, porostlé kapradím a plísní. Mimo to zde najdete i jediné dvě pobočky západního řetězce KFC – a nebudeme si nic nalhávat, jistota hladkého trávení je občas k nezaplacení!
V Yangonu najdete nejposvátnější pagodu v celé zemi – úchvatnou Shwedagon. Vyplatí se její návštěvu nechat na dobu západu slunce, kdy poslední paprsky rozzáří statisíce zlatých plátků na jejím povrchu do dáli.
V ulicích se můžete posadit k nízkému stolku a s místními ochutnávat lokální street food. Některé pochutiny jsme nebyli s to identifikovat – ale uznejte, vypadají na pohled báječně.
Nai Piy Taw
Současné hlavní město Barmy. Jedna z nejbizarnějších světových metropolí. V překladu znamená Královské město. Nai Piy Taw se stavělo dva a půl roku uprostřed tropického deštného pralesa v přísném utajení před zahraničními médii. Více o tomto městě se dozvíte zde. Návštěvu rozhodně doporučujeme! Pro nás jeden z TOP zážitků.
Ve městě najdete krásnou pagodu, která se mocně tyčí v krajině, desetiproudou dálnici, po které běhají psi a lidi jezdí na kolech a zoo, ve které můžete sledovat vzácné slony – albíny.
Inle Lake
Krásné jezero, které leží ve výšce 900 m.n.m. je známé svými plovoucími zahradami, na kterých místní pěstují zeleninu. Navštivte zde chrámy, místní manufaktury s lokálními produkty, plovoucí zahrady. Na jezeře se také konají trhy, kde nakupují i obyvatelé žijící v okolí. Doporučujeme naplánovat si projížďku lodí těsně před východem slunce. Vyhnete se tak davům turistů a zažijete autentický ruch tržiště.
Místní specialita – na jezeře je možno pozorovat rybáře, jak při pádlování používají namísto ruky nohu. U ústí kanálu do jezera si můžete za poplatek vyfotografovat právě takovéhoto „rybáře“. A můžeme se vsadit, že na každé fotce, která je Inle Lake pořízena, je právě tento starší pán!
Ideální je také půjčení kola , díky kterému jsme mohli objevovat i odlehlejší místa podél břehů jezera.
Určitě stojí za to zde pobýt pár dní. U Inle Lake jsme potkali ty nejmilejší lidi. Atmosféru dokreslují majestátní hory, které celé údolí dotvářejí.
Cesta vlakem jedoucího od Inle Lake z městečka Shwenyaung do Kalaw je neobyčejným zážitkem. Koleje se klikatí horami, z okýnka můžete pozorovat život ve vesnicích podél trati a na zastávkách si od místních koupit i něco na zub.
Bagan
Jedno z nejkrásnějších míst, které jsme kdy navštívili. Stovky chrámů a pagod, kam jen oko dohlédne. Západ a východ slunce si můžete vychutnat sami na vrcholku „své“ pagody. V hlavní sezóně tuto přírodní krásu můžete sledovat z koše horkovzdušného balonu. Není to ale zrovna levná zábava.
K večeru se můžete projít kolem místní pagody až k mocnému toku řeky Iravádí a sledovat život na řece. Odtud také vyrážejí lodě do Mandalay a dalších měst.
K návštěvě Baganu je vhodné si vyčlenit více dní. Každý den můžete objevovat nové chrámy, nové cesty a nepřestávat žasnout nad krásou, kterou zde předci zanechali. Lépe než kolo je půjčit si elektromotorku – na kole v písku to opravdu není ono..
Mandalay
Do druhého největšího města Barmy jsme se dostali po náročné cestě z Baganu. Nebylo nám úplně nejlépe a ocenili jsme komfort zdejšího hotelu. Rovnou se přiznáme, že jsme celý jeden den strávili sledováním indické TV a nutno uznat, že tato léčba byla úspěšná! V rámci rekonvalescence jsme aplikovali zaručený lék – výbornou pizzu v místním lokálu.
Mandalay nabízí více památek a atrakcí, ovšem nejznámější z nich je dozajista U Bein Bridge – „nejdelší teakový most na světě“. Pokud vám toto přízvisko také nezní úplně lákavě tak tušíte správně, je to prostě jen celkem dlouhý dřevěný most poplivaný červenými slinami betelu, na kterém se ve sluneční výhni tísní stovky turistů i místních. Pro nás zklamání, ačkoliv jsme něco podobného očekávali.
Cestou z centra k U Bein Bridge jsme se dostali možná do nejšpinavější a nejchudší oblasti, kterou jsme kdy v životě navštívili. Podél prašné cesty se v stanech a dřevěných přístřešcích tísnily stovky lidí v naprosté špíně a zoufalství. Celé to bylo ještě umocněno právě vrcholícími záplavami, které koryto řeky Iravádí mění v nekonečné jezero, které pohlcuje města i vesnice.
V Mandalay jsme se příliš nezdržovali a nočním !lůžkovým! autobusem jsme po jediné dálnici v zemi (čti lepší silnici) mířili zpět do Yangonu.
