Je pátek odpoledne a my se z Prahy vydáváme na další z našich výletů za dobrodružstvím. Tentokrát je naším cílem štýrské městečko Wildalpen ležící v údolí řeky Salzy, která umožňuje amatérům jako my vcítit se do role ostřílených krotitelů divokých alpských řek a zažít něco víc než přeplněnou Vltavu plnou výletníků.
Do kempu dorážíme v půl druhé ráno a za svitu čelovek stavíme náš nový extralarge stan, který by dal střechu nad hlavou celému fotbalovému týmu včetně maséra.
Po vydatné snídani se vydáváme autem proti proudu řeky k asi 12 km vzdálené přehradě, kde nafukujeme rafty, nasazujeme neopreny a rozdělujeme se do posádek.
Proud je zde slabý, díky čemuž se můžeme v raftu sehrát. Po zatím klidné hladině plujeme úchvatným údolím řeky, které během své nekonečné pouti řeka v masivu vyhloubila. Největší atrakcí sobotního odpoledne je kanál, který je postavený hned vedle našeho kempu. S Ondrou si dodáme odvahy a sjíždíme ho ještě podruhé v Barace (dvoumístná nafukovací kánoe).
Druhý den vyrážíme na raftech přímo z kempu. Kvůli hustému dešti, který zvedl přes noc hladinu Salzy o 40 cm, máme před sebou asi 18 km svižnějšího proudu. Jakmile nasedáme do lodi, přestává pršet, obloha se protrhává a celý den si už jen užíváme slunce.
Údolí řeky je v těchto místech ještě malebnější, hory ční do výšky a sem tam čelíme divočejším peřejím. Na cestě nás čekají dvě atrakce. První je asi sedmimetrový můstek, ze kterého se skáče přímo do ledové vody, a druhý je proud mlýnského náhonu téměř v cíli cesty. Tady si sednete do vody a necháte se unášet asi 50 metrů po proudu. Obě atrakce jsme samozřejmě vyzkoušeli.
Víkend nám utekl jako voda v Salze a odpoledne se vydáváme přes Linec zpátky do Čech. Už teď plánujeme, kterou řeku si vybereme příště.
