Co bych chtěla předat svým dětem?

Asi jako každá maminka v očekávání čtu knihy o mateřství a rodičovství. Mnoho z nich zmiňuje, že veškeré jednání, kterého se jako rodič na svém dítěti „dopouštíme“,  a chování, které u nás vidí, má na něj vliv. Ať už se jedná o napodobování stolování, naše vyjadřování přes ovládání svých vlastních emocí apod.
Na základě toho se v mysli přesouvám do dětství a přemýšlím nad tím, jak mě formovali moji rodiče a co mi dali do života.

Nebyla jsem asi úplně dítě za odměnu, byla jsem a stále zůstávám tvrdohlavým beranem, který si kráčí vlastní cestou a jde hlavou proti zdi.

Jednou z nejzásadnějších věcí, kterou jsem dostala od svých rodičů, a kterou bych chtěla svým dětem předat je to, že s námi jednali jako se sobě rovnými. Dostali jsme s bráchou volnost, jakou jsme chtěli a zároveň podporu, kterou jsme potřebovali. Rodiče nezpochybňovali moje rozhodnutí a i když jim asi některé mé životní kroky byly proti mysli nebo s nimi třeba nesouhlasili, musela jsem si jimi projít sama a zažít je na vlastní kůži a dostala tak do života velmi cenné lekce.

Zároveň se nám moji rodiče hodně věnovali. Podnikali jsme spoustu cest po naší zemi, spali na divoko, jezdili hodně na kolech. V mých šesti letech jsme poprvé podnikli cestu do Chorvatska, a v tu chvíli bylo zaseto semínko lásky k cestování a dobrodružství.

Proč to ale všechno píšu? Jako rodič jsem si uvědomila, jak nelehké rodičovství je, navíc když si nemůžete být nikdy jisti výsledkem. O to víc si svých rodičů vážím za to, co nám (mně) dali, jak s námi jednali, co jsme mohli díky nim zažít a jaké jsme získali hodnoty. Zvlášť si to člověk uvědomí, když se podívá kolem a vidí, že fungující rodina není úplně samozřejmá.

S předcházející úvahou o mém dětství a mých rodičích jsem si zformulovala pár důležitých věcí, které bych jako rodič chtěla předat do života svým dětem. Zároveň to pro mě může být forma závazku, až jednou budou děti v pubertě nezvladatelné (což určitě nebudou) nebo budou zlobit, abych si vzpomněla, co pro mě bylo kdysi důležité a na co jsem třeba zapomněla.

Tak milá Sabinko a moje další děti, ráda bych Vám předala následující:
  • Chci vám ukázat, jaké je to na světě super. Společně objevovat, že nejen naše republika, ale i celá planeta je plná krásných míst, která spolu můžeme navštívit a zároveň milých lidí, se kterými se můžete potkat.
  • Věřím ve Vaši vlastní osobnost. Když budete chtít něco dokázat, budu vás podporovat a nebudu brát vaše sny a přání na lehkou váhu. Když budete šťastným popelářem, budu šťastná taky.
  • Společně budeme překonávat překážky. Život není jednoduchý, to by byla nuda. Když budete potřebovat mou pomoc, můžete se na mě vždy obrátit.
  • Nepřemýšlejte nad tím, co na vaše jednání řeknou sousedi nebo cizí lidi. Budete žít vlastní život, za který se nebudete muset zpovídat někomu jinému než sami sobě, a bude jen na vašem svědomí, kam až vám dovolí zajít.
  • Máte právo na vlastní názor. Ale! Naučte se však respektovat, že někdo jiný s vámi může nesouhlasit a mít vlastní názor. Nepřesvědčujte ho o své pravdě. Protože kdo má recept na pravdu?
  • Příroda má mocný vliv.
  • V něco věřte. V Boha, v sílu, v sebe sama.
  • Děkujte Bohu (síle, ostatním lidem) za všechno, co jste dostali od života, a za co jste vděční.
  • Jednou za měsíc nebo za rok se vydejte někam, kde jste předtím ještě nikdy nebyli. Rozšiřujte si své obzory a poznávejte nové.
  • Hodně čtěte. Pro zábavu i pro učení.
  • Dávejte najevo těm lidem, kteří jsou pro vás důležití, že je máte rádi.

Možná že tento seznam budu postupně doplňovat, přepisovat nebo mazat, ale některé body v něm rozhodně zůstanou.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Scroll to top