Za okny hustě chumelí, já sedím s horkým čajem a vzpomínám na naši letní cestu do Asie. Posledních pár dní v Thajsku jsme strávili na úžasné Ton Sai Beach. Místě, které nás uchvátilo pohodovou volnomyšlenkářskou atmosférou, vklíněné mezi vysoké ostré útesy, vyhledávané horolezci z celého světa.
Po hodinovém zpoždění našeho letu z Bangkoku jsme věděli, že to nebude jen tak se k našemu ubytování dostat. Ton Sai Beach je přístupná pouze po moři z městeček Aonang nebo Krabi. V turistickém letovisku Aonang nám poslední převozník řekl, že odtud se k naší pláži kvůli vysokým vlnám za šera už nedostaneme, ale pokud zvolíme cestu lodí z druhé strany, suchou nohou se tam během půl hodiny dostaneme.
Volíme tedy cestu z druhé strany, štěstí nám přeje, přidáváme se do lodi k dalším třem lidem, kteří míří stejným směrem. Mezi nimi je i mladý australský horolezec, který na Ton Sai Beach už byl, a zavede nás tam. Jásáme!
Z nádherně osvětlené Railay Beach jdeme směrem k naší pláži. Musíme jen obejít útes, který se dle místních dá obejít suchou nohou. To ano! Ale jaksi zapomněli dodat, že suché nohy budeme mít za odlivu, nikoli za přílivu, který zvedl hladinu.
Australan jde před námi, my ho následujeme. Když mi voda omývá kolena, nejsem si moc jista, posunuji krosnu výše na záda. Když mi další vlna dosahuje až k pupíku, věci na dně krosny jsou už dozajista mokré, a před sebou vidím jen australana a Ondru ve tmě, rozhodujeme se, že se raději vrátíme a útes přelezeme. Z tmavého moře mám respekt.
S čelovkami na hlavě hledáme cestu džunglí. Jak moc se těším do suché postele! Za půl hodiny pokořujeme útes a jsme na Ton Sai Beach. Naše ubytování nacházíme celkem bez problému, vyčerpaní sušíme věci a padáme do postele.
Druhý den ráno se nemůžeme vynadívat na krásu, která nás obklopuje. Všude kolem nás jsou vysoké skály, úchvatný výhled na moře a útes, který jsme včera tak statečně v noci zdolali.
Za odlivu se dá útes opravdu obejít suchou nohou. My jsme to ale měli trochu dobrodružnější! 😉