Expedice Bromo

Mířili jsme Jávou na východ do její vulkanicky aktivnější části a nemohli jsme se dočkat.

Cílem našeho putování bylo jedno z nejfotografovanějších míst Jávy, skupina sopečných vrcholků označovaná Mt. Bromo. Ovšem to, co jsme viděli na vlastní oči, těžko zachytí jakákoliv fotografie.

DSC_0759

Tady vám konečně vysvětlím, proč mám tak ráda východy slunce po dlouhém nočním stoupání vzhůru do kopců. Místo, kam míříte, můžete znát z milionu fotek sebevíc, ale když se tmavé nebe začne pozvolna vybarvovat do úžasných barev a slabé paprsky slunce oživují potemnělou krajinu, každou vteřinou vidíte jasnější kontury krajiny, která nepřipomíná nic, co jste doposud viděli. Nejprve stěží rozeznáváte obrysy, odhadujete vzdálenosti, ale s přibývajícím slunečním svitem se hluboko pod vámi zjevuje krajina, která bere dech.

DSC_0698

Ale od začátku:

Z přístavního městečka Probollingo vyrážíme po dlouhé cestě vlakem spolu s dalšími cestovateli do malé vísky Cemoro Lawang, ležící až na samém okraji kráteru. Namačkáni v nepohodlném džípu překonáváme na 25 km převýšení bezmála 2100 m a hledáme ubytování k načerpání sil pro noční výstup.

Ve tři ráno nás zvuk budíku vytrhne ze snu, neochotně vstáváme z vyhřátého spacáku. Někdy se člověk musí hodně překonat, aby tu zvonící bestii nezaklapl a nespal dál. My to zvládáme a vydáváme se na cestu. Míjí nás desítky jeepů, které vezou „pohodlnější“ turisty téměř až pod vrchol. My se ale vydáváme jinou cestou na protilehlý vrchol.

S čelovkami na hlavě dorazíme asi po půl hodině k první vyhlídce, kde už čeká několik nedočkavců na první ranní paprsky. Zklamání je značné. Vstávali jsme z postele, abychom se tu mačkali s desítkami dalších lidí a neviděli skoro nic?! Tak jsme si to opravdu nepředstavovali. Na obzoru začínáme tušit první náznaky nového dne. Je rozhodnuto – jdeme dál. Plazíme se úzkou vyšlapanou cestičkou blízko srázu, držíme se kořenů až konečně nacházíme místo, ze kterého doufáme v lepší výhled. I zde jsou lidé, ale zdaleka ne tolik.

Obloha se vybarvuje ze své černi a my už pozorujeme tu nádheru, která pod námi ze tmy pomalu vystupuje. Měsíční krajina se zjevuje v celé své kráse, z vrcholku Broma stoupá bílý dým. Asi po půlhodině kochání a nespočtu fotek se vydáváme dolů do obří kaldery. Kráčíme sopečným popelem tu a tam porostlým stébly zelenavé trávy až k chrámu, který stojí při úpatí sopky Bromo. Odmítáme nabídky na svezení se na koňském hřbetu ke kráteru a po svých šplháme vysoko k ústí sopky vydechujícího hustý dým.

DSC_0871

Pohled do chřtánu sopky je impozantní. Z obrovské hloubky pod námi v pravidelných intervalech za mohutného hučení stoupají k nebi bílé chuchvalce kouře a par.

DSC_0894

Cestou zpět využíváme možnosti svést se na motorce k okraji kaldery. Pak už jen stoupáme do prudkého srázu a přicházíme zpět do vesnice. Čas postoupil a namísto odpočinku narychlo balíme a pospícháme k poslednímu autu, které opozdilce sváží zpět dolů na úroveň mořské hladiny.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Scroll to top